Turek

Nestor českých domácností a kanceláří, jinak též zván káva zalévaná, nemůže v našem výčtu chybět. Velká část spotřebitelů si jej připravuje, tuší, že něco není v pořádku, ale nepátrají dále buď z časových, nebo finančních důvodů. Jsou se svým — ehm — šálkem spokojeni.

Co je tedy špatně? Proč věnovat svému nápoji o minutu více péče? Podívejme se v bodech:

• Většinou se turek připravuje z komoditní kávy, tedy směsí arabiky s robustou, či dokonce čisté robusty. Už taková surovina neskýtá žádný chuťový potenciál, spíše defekty skryté tmavým pražením.
• Zalévá se vroucí, ještě klokotající vodou. Tím se těžké zemité aroma ještě umocní, kávový prášek dostává poslední ránu bez jakékoliv milosti.
• Neukončuje se extrakce filtrováním nebo slitím, takže vše, co nechutná dobře a nedělá dobře našemu zažívání, se po čtvrté minutě úspěšně vyplavuje do — ehm — šálku.
• Množství vyextrahovaného kofeinu je závislé na času extrakce, proto takto připravený nápoj obsahuje kofeinu opravdu hodně. Umocněno druhem kávovníku robusta, který obsahuje 2× více kofeinu než arabika. Není většího lomcováka.

Od této přípravy můžeme pouze a jenom konzumenty zrazovat s varováním „Je-li vám život milý“.

Občas se i objeví nějaký ten článek na webu nebo návod na sáčku, který popisuje, jak zaručeně správně turka připravovat. Dvojité zalévání, kroužení proudem, ponechat lžičku v hrnečku, to všechno jsou podobně hraběcí rady, jako kdyby k opravě náramkových hodinek místo kladiva doporučil odborník sbíječku.

Tradiční přípravu turecké kávy v džezvě pro vás však popsanou máme.